Kořeny, které sahají hluboko
Církev bratrská není nová – její příběh sahá až do 19. století. Vznikla v období, kdy lidé v Čechách a na Moravě znovu objevovali víru jako něco osobního, živého a svobodného. Nebylo to snadné – mnozí čelili odporu a omezením ze strany tehdejšího státu i církevních autorit. Ale touha po skutečné víře – která se rodí z přesvědčení, ne z donucení – byla silnější. Inspirovali se nejen Biblí, ale i odkazem Jednoty bratrské, Jana Amose Komenského a také podobnými hnutími ve Skotsku a Polsku.
Od tolerance ke svobodě
Zásadním zlomem byl rok 1861, kdy nový císařský zákon poprvé skutečně uznal svobodu protestantské víry. Tím se otevřela cesta k zakládání společenství, sborů a organizovaného duchovního života mimo rámec tehdejší státní církve.
V následujících desetiletích prošla církev různými názvy – od Svobodné evangelické církve české, přes Jednotu českobratrskou, až po současný název Církev bratrská, který se používá od roku 1967.
Víra, která se projevuje prakticky
Od samého počátku se Církev bratrská věnovala i těm nejpotřebnějším. Zřizovala sirotčince, pečovala o seniory a nemocné, pomáhala lidem na okraji společnosti – včetně žen v těžkých životních situacích.
Duchovní život byl vždy propojen se službou druhým. Nešlo jen o slova, ale o činy.
Černošice a okolí – víra zakořeněná v místě
Historie místního společenství sahá až do počátku 20. století. V Černošicích, Mokropsech i Všenorech vznikaly malé skupiny křesťanů, které se scházely v domech, později ve skromných modlitebnách. Víra se tu žila jednoduše, ale opravdově – bez okázalosti, zato s hlubokým přesvědčením.
Z malé skupiny k samostatnému sboru
V době komunistického režimu byla místní skupina vedena z Prahy – nejprve ze sboru v Soukenické ulici, později ze Smíchova. Přesto dál žila – i díky oddanosti několika klíčových členů, kteří nesli službu v těžkých časech.
Po roce 1990 přišla nová generace. Mladé rodiny, děti, nové naděje. Skupina rostla a prostor už nestačil. Po dlouhých diskusích a hledání se společenství rozhodlo postavit novou modlitebnu – otevřenou, přívětivou, současnou.
Nový začátek – nová budova, stejný duch
Dne 1. června 2009 byl černošický sbor oficiálně ustanoven jako samostatný sbor Církve bratrské. O několik měsíců později, 24. listopadu 2010, byla slavnostně otevřena nová modlitebna. Architektonicky výrazná a oceněná stavba od Zdeňka Fránka dodnes ukazuje, že víra může být současná a krásná.
Od té doby zde vyrůstá nové společenství – propojené vírou, přátelstvím a snahou být užiteční druhým. Kazatelskou službu zde nesli mimo jiné bratři Timoteus Macek, Andrej Beňa, Pavel Paluchník a dnes Petr Grulich.
A co dál?
Příběh Církve bratrské není uzavřená kapitola – je to živý příběh, který pokračuje. A každý, kdo hledá smysl, víru, nebo jen místo, kde může být s lidmi a hledat něco víc, je vítán.